Jiří Poláček

Jiří Poláček se narodil 6. června 1946 v Praze.

Začal fotografovat již ve 12 letech. Rodiče ho ale nepustili do internátu filmové školy v Čimelicích, a tak se musel vyučit kovodělníkem. Po absolvování střední školy pro pracující v roce 1967 ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA. Po mnoha štacích v různých městech absolvoval v roce 1969 na univerzitě v Kalifornii kurz fotožurnalistiky. V roce 1972, před nástupem do armády směřující na Vietnam, se vrátil do Prahy. Fotografoval oblíbený Smíchov, pracoval ve fotolaboratoři ČTK a v čase volna v malém ateliéru na Smíchově. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. Součástí jeho diplomové práce (promoval v roce 1978) byl soubor panoramat smíchovských ulic. Panoramata s přestávkami fotografoval až do roku 2000. V roce 1979 se společně s přátelským seskupením fotografů 9 & 9 zúčastnil výstavy v Činoherním klubu a později slavné „protistátní velkovýstavy“ v plaském klášteře (1981). Některé fotografie velkého formátu byly v prostorách Metternichovy sýpky scénograficky nainstalovány tak, aby vyjadřovaly pocity autorů z tehdejší nesvobodné, komunisty utlačované společnosti. Poláček zde vystavoval soubor Noční Smíchov černobílý. Později se začal věnovat barevnému zachycení nočního Smíchova a vznikl soubor Barevný noční Smíchov, poprvé vystavený až v červenci 2007 na velkolepé výstavě ve smíchovském nákupním centru Nový Smíchov. Část fotografií z cyklu Barevný noční Smíchov byla vystavena v pražské Galerii Langhans (leden 2008) a v Galerii moderního umění v Hradci Králové (duben 2008) jako součást výstavy Světla měst a noční chodci. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založil v roce 1982 společnost Czech Field Studio, postavené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu. Od té doby portrétovali v Československu a příležitostně i jinde v Evropě kolemjdoucí osoby. Z tisíců fotografií vznikl v roce 1997 slavný časosběrný fotografický cyklus Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek. Po několika výstavách doma byli autoři v roce 2002 pozváni Českou kulturní misí na fotografování během Dnů české kultury v Paříži. Při této příležitosti bylo v pařížském metru vystaveno mnoho fotografií z cyklu Český člověk. Na podzim téhož roku proběhla v Českém kulturním centru v Paříži výstava nazvaná Pařížané a Pražané. Poslední velkou akcí zmíněných autorů bylo fotografování v prostorách Galerie Langhans v létě 2010.     V roce 1986 požádal Jiřího Poláčka americký fotograf Irving Penn, aby mu pomohl při fotografování lebek zvířat v Národním muzeu v Praze. Společně s Dušanem Šimánkem Pennovi asistovali a zajišťovali vyvolání černobílých filmů. Poláček byl v kontaktu s muzeem a řídil chod celé akce.

Velkou výstavu extrémně zvětšených fotografií zvířecích lebek představil Penn v New Yorku v letech 1988–1989 pod názvem Cranium Architecture. Jiří Poláček prezentoval svoje fotografické dílo na mnoha výstavách. Mimo již uvedené je potřeba zmínit Houston Foto Festival 1990 (Texas, USA) s účastí mnoha světových fotografů. Americkým úřadům tehdy nebyl na překážku ani Poláčkův návrat z USA do vlasti kvůli válce ve Vietnamu. Kromě mnoha soukromníků jsou majiteli Poláčkových nejlepších fotografických souborů muzeum Centre Georges Pompidou v Paříži a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Syn manželů Poláčkových Jiří Poláček junior (1975) je také fotograf. Specializuje se na fotografii potravin, produktovou a reklamní fotografii.

Významný český fotograf Jiří Poláček na jaře roku 2016 vážně onemocněl a nedlouho nato, dne 13. září t. r., v Nemocnici na Pleši zemřel.

 

Blanka Poláčková

Blanka Poláčková, rozená Hušková, se narodila 4. května 1950 v Praze.

Vyrůstala na Smíchově, kde navštěvovala základní školu a také lidovou školu umění. Za žáky hrála basketbal, chodila do baletu. Je absolventkou Střední odborné školy polygrafické v Praze.   V roce 1974 se provdala za Jiřího Poláčka. V té době pracovala jako kreslička na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. O rok později se jí narodil syn Jiří. Později pracovala též jako kreslička ve Výzkumném ústavu transportních zařízení v Praze. Za zmínku stojí, že v roce 1984 složila zkoušky z myslivosti a následně také barvářské zkoušky se svým bulteriérem. Nikdy se však myslivosti aktivně nevěnovala.

Poté, co se manžel Jiří v roce 1981 dal na dráhu svobodného fotografa, začal společně s Blankou fotit jídlo. Dále využíval malý suterénní ateliér na Smíchově, ale potraviny a pokrmy většinou fotil doma. Blanka pokrmy uvařila, naaranžovala a Jiří fotil. Ze začátku to byly fotografie na různé obaly a prospekty, pak i do časopisů a dlouho na sebe nenechala čekat ani práce na zakázku pro knižní nakladatelství. Manželé Poláčkovi poté spolupracovali s mnoha vydavatelstvími (namátkou Amipa, Artia, Ottovo nakladatelství, Práce, Slovart, Vyšehrad a mnoho dalších) a autorsky se podíleli na asi 50 kuchařkách. Z těch z poslední doby lze jmenovat tituly Česká vánoční kuchařka (2006), Na vánoční stůl (2007), Tradiční česká kuchyně (2007), Velikonoční recepty (2007), Zapejkačky nové i tradiční (2012), Slané a sladké koláče a pizzy (2013), Babiččino pečení (2015), Maminčina kuchařka (2015), Pomazánky, svačinky, chuťovky (2015), Grilujeme po celý rok (2016) nebo Polévky (2016).

Po roce 1992 musel Jiří nájemní ateliér opustit. S Blankou pak v Praze a okolí hledali objekt, který by jim vyhovoval jako ateliér. V roce 1995 koupili zdevastovaný mlýn pod hradem Křivoklát. Postupně jej zrenovovali a zrestaurovali, od roku 2000 jim natrvalo slouží jako prostorný obytný dům a ateliér zároveň. Díky citlivým zásahům při renovaci a vhodným dobovým doplňkům interiéru i exteriéru má objekt včetně zahrady nezaměnitelnou atmosféru, v níž se odráží styl práce manželů Poláčkových. Právě tady vznikly všechny zvěřinové a ostatní recepty a jejich originální fotografie, jež jsou použity v této kuchařce.

Blanka Poláčková žije v Křivoklátě, raduje se z vnučky Alice.

Dalibor Pačes

Dalibor Pačes se narodil 7. května 1958 v Praze.

Dětství a mládí prožil na venkově v Doubravčicích na Kolínsku. Je absolventem Střední zemědělské technické školy v Čáslavi a Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze. Po studiích působil téměř 20 let v oblasti nákupu, zpracování a prodeje zvěřiny (společnosti Interlov Hradec Králové a Intergal Žamberk). Od roku 2006 zastává pozici redaktora Světa myslivosti, odborného měsíčníku pro myslivce a přátele přírody. K jeho celoživotním zálibám, kromě chovu drobného hospodářského zvířectva a zahrádkaření, patří hlavně myslivost a lovecká kynologie. V kynologii začínal s jezevčíky, kokry a pointry, od roku 2004 se věnuje chovu hladkosrstých foxteriérů (chovná stanice Bohemia Kent). Často a rád vaří, zejména pokrmy ze zvěřiny a klasickou českou kuchyni, ale nebrání se moderní gastronomii či různým experimentům; zvládá i přípravu moučníků, dezertů a zavařování. V poslední době se zaměřil na food styling a fotografování jídla (facebookové stránky Gurmet Dalibor P.). V souvislosti s touto zálibou se stal sběratelem starožitného kuchyňského náčiní a nádobí, příborů, keramiky a porcelánu. Co se týká knižní činnosti, je odpovědným redaktorem monografie Jagdteriér (D. Černý, J. Řezba a J. Soukup, 2012) a též regionální publikace Štíhlice, střípky z historie obce (R. Hrdličková, 2013), dále pak odborným poradcem českého vydání německého titulu Základní výchova štěňat loveckých psů (H.-J. Markmann, 2015).

Dalibor Pačes je ženatý, s manželkou Ludmilou vychoval dceru Kláru (1986) a syna Filipa (1991). Žije v rodné obci Doubravčice.